Obec Skalice v médiích

Skalické vzpomínky na 1. sv. válku

V zajetí se Jan Coufal odnaučil jíst brambory

JARMILA VANČATOVÁ A BOŽENA BĚLOHLAVOVÁ.

JARMILA VANČATOVÁ A BOŽENA BĚLOHLAVOVÁ. Autor: Kateřina Krejčová

Táborský deník - 17. 5. 2014

Skalice/ 1. světová válka – Pomník padlým je dominantou skalické návsi
a nese jména třiadvaceti mužů, kteří se nedožili setkání se svými rodinami. Další mladíci z vesnice měli víc štěstí: světovou válku přežili a jejich vzpomínky žijí v potomcích. Vyprávění Jana Coufala pozorně naslouchaly jeho dcery, Božena Bělohlavová (1928) a Jarmila Vančatová (1933). Jejich otec i strýc Josef se z bojů v Rumunsku vrátili do rodné Skalice.

 
 
 

„Tatínek se narodil roku 1895 a na začátku války byl zaměstnaný ve mlýně. Na frontu odešel, když mu bylo devatenáct. Myslím, že šel dobrovolně. Tehdy se chlapi chtěli prát za císaře pána. Byli to patrioti," začala vyprávění Božena Bělohlavová s tím, že její strýček Josef (1894) opustil Skalici už rok před ním.

Jan Coufal skončil na frontě v Rumunsku, kde ho zajali Turkové. Své zážitky pak sděloval dcerám a i po mnoha letech jejich autentičnost doplňuje deník, ve kterém popsal boje den po dni.

„V zajetí byly samotky, ve kterých musel vězeň za trest vždy dlouhou dobu stát. Tatínek byl vyučený tesař, a tak ty samotky ze dřeva musel vyrábět. Dali mu míry cely z venkovní strany, ale on je udělal jakoby zevnitř, takže samotka byla trochu větší a trestanec si v ní přisedl," vzpomíná Jarmila Vančatová.
Její sestra poodkrývá další příběh: „Jednou nám vyprávěl, že ho jako zajatce poslali k sedlákovi dobývat brambory a on jim dovolil si udělat ohýnek a brambory opéct. Měli v zajetí strašný hlad. Jedli třeba hrách nebo fazole, ale byly klidně i červivé," vysvětluje pamětnice a pokračuje: „U toho sedláka se najedli brambor tolik, že ten druhý zajatec do rána umřel, protože mu praskl žaludek. Tatínkovi bylo pak takové zle, že do smrti nechtěl jíst brambory. Vždycky říkal, že je brambory nejlepší přepasírovat přes prase," směje se Božena Bělohlavová.

Zabloudil k Turkům

Jarmila Vančatová si z vyprávění pamatuje, i jak se dostal do zajetí: „Jednou chlapi zabloudili v lese a slyšeli hlasy. Mysleli si, že jdou ke svému pluku, a přitom mířili přímo k Turkům."

JAN COUFAL byl vyučený tesař. Narukoval v devatenácti letech na začátku války a vrátil se v roce 1918. Měl tři dcery.   Jan Coufal pocházel ze čtyř dětí a s Josefem měli ještě dvě sestry. I jeho bratr se z války vrátil domů, ale chtěl i nadále sloužit vlasti: „Strýček se dal po válce k legionářům a stal se z něj četník. Měl tady jako nejstarší převzít hospodářství, ale protože si zvolil tuto cestu, převzal ho náš tatínek," vysvětluje mladší z neteří Josefa Coufala. „Tatínek se tedy staral o hospodářství a při tom dělal řemeslo," dodala a její sestra ještě doplňuje: „Vždy povídal, že ve Skalici není jediná střecha, ze které by se nerozhlédl do krajiny."

Kromě rodiny se Jan Coufal věnoval také včelaření a byl vášnivých čtenářem. Zemřel, když mu bylo třiašedesát.

Válka pro obyvatele připravila i další příkoří. Jak zachycuje tehdejší kronikář obce a řídící Václav Novotný, lidé trpěli hladem: „V těchto hrozných letech, kdy muži zkoušeli útrap válečných, neb zajateckých, zakoušeli i pozůstalí doma dření, strádání a hladu. Ženy s dětmi obstarávaly polní hospodářství orajíce, všecky jiné práce konajíce, schovávajíce obilí před rekvisicemi, aby hladem nezemřely, obilí drtíce různými malými šrotovníčky, neboť na odměřené množství obilí státem povolené k semletí lidé na venkově nemohli býti živu."

Mouka z bobů

Tehdy měl každý nárok na obilí podle toho, jak pracoval. Kronikář zapsal, že osoba těžce pracující dostala 519 gramů, lehce 426 gramů na den. Mouka, kterou prodával stát byla směsí kukuřice, žaludů, bobů, kaštanů a dalších příměsí. Již ze složení je patrné, že si na ní lidé nepochutnali, tedy v případě, že šla alespoň pozřít. Kromě mouky byl nedostatek všeho.

LEGIONÁŘ. Starší z bratrů Josef Coufal se po návratu z války stal legionářem a poté četníkem. Nakonec se však krajem rozletěla zpráva, že je konec útrapám. Válka sice skončila, ale trvalo ještě dlouho než se vysátá země zmátořila. „V těchto smutných dobách, kdy ve všem bylo hůř a hůře, rozletěla se dne 28. října 1918 zpráva, že staréRakousko se rozpadlo 
a země naše stala se, se Slovenskem, samostatnou," psal s radostí Václav Novotný.

Čtyři roky po válce vznikl na návsi pomník jako připomínka padlých vojínů.

Z deníku Jana Coufala

• Každý den války strávený na frontě si Jan Coufal ze Skalice pečlivě zaznamenal.

23. července 1915
„Blízko našich ležení padají ruské granáty a ruské reflektory sem časem pouští světlo. Město, poblíž kterého jsme, jmenuje se Polično."
19. listopadu 1916
„Padá zde sníh a silně mrzne. Situace jest zde prabídná, neb nemáme ani čas se vyspat. Předěláváme neustále dekunky a jdem vždy ze služby do práce
a znovu na službu. Celkem máme za celých 24 hodin 6 hodin pokoj, a to jest den co den."
20. listopadu 1916
„Pracoval jsem opět na opravě dekunků, což však Rus zpozoroval a začal střílet celé salvy s šrapnely. Náhodou nebyl nikdo zraněn. Ve dne se tady dva muži zbláznili."
15. prosince 1916
„Pochod, na který máme všichni smutné vzpomínky. Neboť kolem silnice, po níž mašírujem, jsou všechny pole rozryty od vojsk a nepřátelské štelunky jsou plny mrtvol. I ve škarpách leží mnoho mrtvých rumunských vojáků a zdechlých koní, na nichž mají hody smečky psů. Po silnici proti nám táhnou se dlouhé smutné kolony stěhujícího se obyvatelstva."
31. prosince 1916
„Šli jsme od linie a postupujeme za nepřátelské střelby kupředu. V poledne jsme byli postiženi silnou nepřátelskou dělostřelbou. Zakopali jsme se na kukuřičném poli."
3. ledna 1917
„Opět jsme útočili. Nepřítel se drží a zasypává naše linie šrapnely i granáty. Rovněž strojní oušky řehtají bez přestání."
2. září 1917
„Po delším chození přišli jsme k opuštěným štelunkům artilérie, ale našich jsme se nemohli dovolat. Vpředu slyšeli jsme hlasy, šli jsme za nimi, překročili jsme malý potůček, jenž jsem viděl i před naší hlídkou téci. Mysleli jsme, že jsme na správné cestě. Šel jsem s jistotou napřed, ale sotva jsem vkročil do lesa, vynořili se z noční temnoty rumunští vojáci s napřaženými kvéry."

Pomník ve SkaliciVzpomínka na padlé vojíny

Na frontě či po návratu domů zemřeli tito skaličtí muži:
 Vojtěch Vašta jako francouzský legionář zabit ve Francii •Cyril Bělohlav zabit granátem v Itálii • Josef Brt zahynul v Karpatech ve sněhu • Vojtěch Brt zabit granátem v Itálii •Jan Kostrba zahynul na tyf v Srbsku • Jan Kostrbazahynul na malárii v Albánii • František Novák zahynul na chřipku ve Skalici • Vojtěch Míchal zahynul na rány v Srbsku • Jan Polák probodnut četníkem doma • Jan Šedivý probodnut četníkem v Haliči • M. Šmíd zahynul na tyf v Olomouci • Antonín Vančata zahynul na tyf v Humpolci • Václav Vančata zahynul na souchotiny v Budějovicích • Josef Vašta probodnut v zákopech v Haliči
• Václav Šůna prchl ze zajetí v Srbsku a zabit granátem v Haliči.

 

Autor: Kateřina Krejčová

 

MŽP zamítlo průzkumné vrty - Táborský deník 3. 5. 2014

Skaličtí uhráli první set vítězně

Skaličtí uhráli první  set vítězně

Skaličtí uhráli první set vítězně Autor: Obec Skalice

dnes 14:00

Skalice - Ministerstvo životního prostředí zamítlo v obci testování lokality pro těžbu bentonitu

 
 
 

Vyhráno ještě úplně nemají, ale již nyní obyvatelé malé vesnice na Soběslavsku zažívají radost.

Ministerstvo životního prostředí totiž těžařské firmě Keramost zamítlo žádost o průzkum lokality, kde by se podle firmy mohly ukrývat velké zásoby bentonitu, horniny, která se používá například pro výrobu kočkolitu.

„Firma má ještě čas na odvolání, a tak jsme zatím s velkými radovánkami opatrní. Pokud by se skutečně odvolala, čekalo by nás další jednání a odůvodňování, proč jsme zásadně nejen proti vlastní těžbě, ale i proti průzkumným vrtům," vyjádřila se Jiřina Lukešová, předsedkyně sdružení NEBE, které místní lidé založili.

Na začátku dubna jsme psali, že těžařská firma požádala o povolení provedení vrtů v okolí Skalice, které by napověděly, jak perspektivní ložiska bentolitu se pod povrchem ukrývají. Těží se i v sousedním Maršově. Místní se začali bouřit a obec žádost firmy odmítla. Podpořily ji nejen sousední obce jako Želeč, Hlavatce či Roudná, ale teď i ministerstvo.

Obchodní ředitel firmy Keramost Zdeněk Vyskočil zatím obsah rozhodnutí ministerstva nezná. „Takže nevím, jaký bude náš další postup. Musíme si přečíst důvody a potom uvidíme," uvedl včera.

To Skaličtí mají zprávu z ministerstva asi týden. „Kdyby tímto vše skončilo, byli bychom úplně nejspokojenější. Naše společné úsilí bylo veliké, tak doufám, že nám to vyjde," netajil radost z prvního vítězného bodu ani místostarosta obce Jiří Brt.

Lidé z okolí Skalice poslali ministru petici s 998 protestními podpisy. Nebojují jen o klid za svými domy, ale také o budoucí rozvoj vesnice a přírodu. V okolí roste například ohrožená orchidej prstnatec májový.

 

Autor: Alena Šatrová

 

Otevření expozice Obecní škola na ČT24

Reportáž o otevření skalické expozice naleznete od 10:15 minuty na http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10122427178-udalosti-v-regionech-brno/314281381900426-udalosti-v-regionech-vikend/

 

Otevření expozice "Obecní škola"

Slavnostní otevření expozice "Obecní škola" dne 26. 4. 2014 v Táborském deníku.

I po letech našli ve třídě housle pana řídícího

Ve Skalici otevřeli novou expozici historické školy a obecní knihovnu

Ve Skalici otevřeli novou expozici historické školy a obecní knihovnu Autor: Lucie Janečková

dnes 10:00

Skalice – Dochovaná historická tabule, dřevěné lavice, ale i početnice, aktovky, blatské kroje či dobový inkoust, který se doplňoval do kalamářů. To je jen stručný výčet exponátů z výstavy o obecné škole, kterou ve Skalici společně s místní knihovnou otevřeli v sobotu.

 
 
 

„Mezi nejcennější patří například dětský dřeváček, dvě písanky ze školního roku 1929 – 1930 a také housle pana řídícího. Na ty vzpomínají téměř všichni bývalí žáci," vyjmenovala Romana Novotná, která se na otevření výstavy podílela. Se sehnáním exponátů významně pomohli také obyvatelé, kteří nalezené věci zapůjčili, nebo darovali.

Přijeli bývalí žáci

Na školní léta přišla zavzpomínat také Zdeňka Lemberková z Košice. Přestože se před lety již odstěhovala, do Skalice se pravidelně vrací za bratrem a švagrovou. „Pamatuji si na syna pana řídícího, Pavla. Jelikož učitelé bydleli ve škole, neměl to k nám daleko. On byl tehdy malý a občas k nám chodil i do třídy. Když rušil vyučování, pan řídící ho popadl za límec a poslal ho zpátky domů," popsala s úsměvem.

Do lavice ráda usedala i Růžena Koubová ze Třebiště. Tašku na záda vzala poprvé v roce 1938. „Je hezké, že obec tuto výstavu udělala. Je plná fotografií a věcí, které jsme tenkrát používali. Hezky se mi na dobu, která už utekla jako voda, vzpomíná," přidala se Růžena Koubová s tím, že se na vystavených snímcích hned poznala.

Při prohlídce jí společnost dělala sestřenice Marie Maninová ze Třebiště. Jak se obě po letech shodly, nepatřily ke klidným děvčatům. „Pan řídící o nás vždycky říkal, že jsme známá firma a nejednou nás zatahal za flígr a zlobil se na nás," dodala Marie Maninová, pro níž školní povinnosti začali v roce 1937.

Poslední žáci vyšli ze skalické školy v roce 1981. Poté několik let sloužila pionýrům. Dnes bychom v ní našli nejen obecní úřad, ale nově také muzeum obecné školy a místní knihovnu.

Historie školství:

• Skaličtí se začali poprvé vzdělávat v roce 1780 v chalupě č. p. 8. Prvními kantory byl občan Coufal a po něm učitel Perek
• ten se zasloužil o výstavbu první školy, dnes bychom ji našli v č. p. 33. Řídícím se v roce 1792 stal Jan Kužel a na svém místě setrval až do roku 1845
• Vzhledem ke zvyšujícímu se počtu dětí postavili Skaličtí novou větší školu v roce 1884

 

Autor: Lucie Janečková

Více naleznete na http://taborsky.denik.cz/zpravy_region/i-po-letech-nasli-ve-tride-housle-pana-ridiciho.html a http://taborsky.denik.cz/galerie/expozice-skoly-ve-skalici-2014.html?mm=5207640.

 

Skalice proti těžebním vrtům

TV Nova - odpolední televizní noviny 11. 4. 2014 http://tn.nova.cz/zpravy/tv-archiv/televizni-noviny/televizni-noviny-br-odpoledni-tn-11-4-2.html

O adventním koncertu 2013 v Táborském deníku

Táborský deník přinesl v pondělí 23. 12. 2013 článek o adventním koncertu a svěcení obrazu Ukřižování páně ve Skalici. Paní redaktorce Kateřině Krejčové děkujeme i za krásné fotografie, které naleznete na http://taborsky.denik.cz/galerie/do-skalice-se-vratilo-vrcholne-dilo-deskove-malby-ukrizovani-pane.html. Další fotografie z adventního koncertu, pana Ladislava Rižáka, naleznete v sekci fotogalerie. 

Skalické Ukřižování páně na ČT 1

Dne 13. 12. 2013 natáčela Česká televize reportáž o naší obci. Premiéra reportáže proběhla v pořadu Události v regionech dne 27. 12. 2013 a ve zpravodajství ČT 24. Více informací naleznete na webové adrese pořadu Události v regionech http://www.ceskatelevize.cz/porady/10118379000-udalosti-v-regionech/213411000141227/, kde reportáž z naší obce začíná od 21 minuty pořadu. Reportáž lze zhlédnout i v archivu zpravodajství ČT 24 http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/256144-ukrizovani-pane-opet-shlizi-na-skalicke/. Všem zúčastněným občanům velice děkujeme. Foto Ladislav Rižák.

Přílohy k článku
Jméno souboru Popis Velikost
131215_13.jpg Skalické Ukřižování páně na ČT 1 365.8 Kb
131215_2.jpg Skalické Ukřižování páně na ČT 1 360.2 Kb
131215_20.jpg Skalické Ukřižování páně na ČT 1 324.6 Kb
131215_9.jpg Skalické Ukřižování páně na ČT 1 305.3 Kb

Vzpomínky na skalickou školu v Táborském deníku

Táborský deník přinesl ve středečních vydáních dne 27. 11. a 4. 12. 2013 články o zaniklé škole ve Skalici. Články zachycují skalické školství od nejstarších dob a vzpomínky pamětníků. Články jsou doplněny zajímavými fotografiemi z archivů místních obyvatel. Za zapůjčené podklady velice děkujeme. Další fotografie, vztahující se ke skalické škole, naleznete na http://taborsky.denik.cz/galerie/zanikla-skola-skalice.html.

Přílohy k článku
Jméno souboru Popis Velikost
04_12.VLP_JC_TABOR_HP_02.pdf Vzpomínky na skalickou školu v Táborském deníku 2869.3 Kb
27_11.VLP_JC_TABOR_HP_02.pdf Vzpomínky na skalickou školu v Táborském deníku 4138.3 Kb